close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

• Vampires

Upíři - pictures

13. června 2010 v 17:01 | Ann

Vzhled upíra

13. června 2010 v 16:05 | Ann
Folklórní upír nepřipomíná příliš onu romantickou postavu vytvořenou minulým stoletím. V románech a filmovém zpracování vyhlížejí upíři stále lépe a lépe a v průběhu let jsou čím dál tím víc spojováni se sexualitou - na míle se tak vzdalují oněm tvorům z folklóru.
Klasický "tělesný" upír, čili strašidlo Evropy nenosil ani plášť, ani elegantní oděv. Jeho vzezření se podle folklórní tradice podobá vzezření většiny mrtvol čerstvě vykopaných ze země. Jednalo se tedy o bytost oděnou do toho, v čem byla pochována - do rubáše. Mezi další příznačné charakteristiky patří například fakt, že upír nebyl bledý. Většina dokumentů uvádí, že barva pokožky nemrtvého měla typický rumělkový nádech a na rozdíl od hubeného, až vyzáblého zjevu má folklórní tvor, podle častých výpovědí, podobu spíše odulou. Atributy, které jsou nemrtvým připisovány, zahrnují mimo jiné příšerný pach či zatuchlý dech, dlouhé nehty a vlasy, ostré zuby - nikoli však nezbytně abnormálně vyvinuté špičáky, a (v některých případech) oči žhnoucí nadpřirozeným, často rudým světlem.
Dalším druhem upíra, se kterým se rovněž setkáváme ve folklóru, je upír s vlastností přízraku. Tento se přiživuje na živých lidech, a to v noci, když spí. Vesničané v jeho rysech často rozpoznávají jednoho ze svých zemřelých sousedů. Oběť si jeho identitu většinou zapamatuje, čímž obvykle vyvolá mánii a sklíčenost v řadách vesničanů. Podezřelá těla se při exhumaci často jevila opuchlá, narudlá a jaksi čerstvá, a to celé měsíce po pohřbu.

Schopnosti upíra

13. června 2010 v 16:05 | Ann
Jednou ze základních prvotních schopností tělesného upíra je schopnost být živ z krve lidských bytostí. Jinou prvotní schopností je ta, kterou si většina lidí zvykla u nemrtvých očekávat, a to velká síla. Ve většině případů útoku tělesného upíra se o oběti mluví jako o bezmocné, neschopné odrazit sajícího upíra. Druhotné schopnosti tělesného upíra se do značné míry různí. V několika zemích např. existuje víra, že upíři stále ještě mohou mít sexuální styky s živými, takové styky však v žádném případě nebyly považovány za žádoucí. Jinou vlastností tělesného upíra (na určitých územích) je jeho schopnost žít do jisté míry znovu život smrtelníka.
Prvotní schopnosti přízračných nemrtvých jsou schopnost čerpat životní sílu z živých bytostí (nikoli nutně prostřednictvím krve, pravděpodobněji formou psychické energie) a schopnost paralyzovat oběť. Mezi druhotné schopnosti patří např. schopnost některých přízračných upírů měnit své vzezření. Bezpočet obětí hovoří o změně podoby tvora v okamžiku, kdy se chystal zaútočit, někdy i během útoku samotného. Jinou zajímavou druhotnou schopností je jeho schopnost létání či levitace.

Zbůsoby ochrany před upíry

13. června 2010 v 16:04 | Ann
DŘEVĚNÝ KŮL:
V evropské realitě se jednalo o nejoblíbenější způsob zneškodnění upíra. Tehdejší "lovci upírů" se pravděpodobně domnívali, že moc této praktiky nevychází z kůlu samotného, nýbrž ze země. Prohnáním dřeva skrze tělo a skrze dno rakve do země mohl lovec účinně spojit nemrtvého opět se zemí, a tak přivodit rozklad upíra. Jednodušší verze tohoto vysvětlení říká, že kůl neměl jiný význam než držet upíra na jednom místě tak, aby nemohl vstát. I tady však bylo třeba, aby byl kůl prohnán přímo skrze tělo a rakev do země.
ODSEKNUTÍ HLAVY:
Ti, kteří upírům v minulosti stínali hlavy, činili tak na základě představy, že tento akt zajistí, aby již upír nevstal z hrobu. I kdyby stětí hlavy upíra nezabilo, nemohl už být tento tvor dále schopen pronásledovat člověka. Z tohoto důvodu bývala hlava často pokládána k nohám nemrtvého, čímž mu mělo být znemožněno, aby si ji znovu nasadil. Pro úplnou jistotu však mnoho lovců podnikalo jedno opatření. Spálení.
Upíři bývali často pokládáni za mrtvoly oživené zlou mocí. Spálení těla nemrtvého by se tedy v takovémto případě jevilo jako logický krok. Ostatky ze spáleného těla byly často odděleny a pochovány, případně také odevzdány proudu řeky, aby nezůstalo žádné tělo, které by zlá moc mohla znovuoživit.

test - jsi upír?!

13. června 2010 v 16:03 | Ann
stačí kliknout: Test

Jaké je tvé upíří jméno???

13. června 2010 v 16:02 | Ann
Jestli chceš zjistit jaké je tvé upírí jméno tak klikni Sem
• mě vyšlo že je moje jméno Luna of the Damned xD

VISUM ET REPERTUM - jeden z nejlépe zdokumentovaných případů!

13. června 2010 v 16:01 | Ann

VISUM ET REPERTUM

Jedním z nejlépe zdokumentovaných, nejznámějších a zároveň nejzáhadnějsích je případ z vesnice Medvědija v Srbsku, o kterém se zachoval úřední dokument, který budu citovat. Název zní:
VISUM ET REPERTUM stran tak zvaných upírů, čili vysávačů krve v Medvědiji v Srbsku na turecké hranici 1.ledna 1732.

Na opětná udání, že ve vesnici Medvědija v Srbsku tak zvaní upíři mnoho osob bídně sprovodili ze světa vysávavše jim krev, byl jsem na rozkaz zdejšího vrchního velitelství spolu s pány důstojníky a dvěma vojenskými ranhojiči k tomu ustanovenými vyslán, abych věc podrobně vyšetřil. Vyšetřování toto konali jsme za přítomnosti velitele setniny hajduků, kapitána Goršice Hadnaka barjaktara a starších hajducké vesnice. Tito, byvše vyslechnuti, udali jednohlasně, že asi před pěti lety jeden tamní hajduk, jménem Arnold Paole, který si pádem z vozu zlomil vaz, za svého života často vypravoval, že byl za svého pobytu u Gosovu v tureckém Srbsku často velmi prudce soužen upírem a že teprve, kdyz pojedl hlíny z hrobu takového upíra a potřel se jeho krví, byl jeho pronásledování zbaven.

Upír ve Žďáru?

13. června 2010 v 16:00 | Ann
Upír ve Žďáru?
22. února 1817 zemřel ve věku 60 let na podivnou nervovou horečku vrchní správce zámeckého velkostatku Žďár Alois Ulrich.
Po jeho pohřbu však někteří svědkové udávali, že jej spatřili živého v okolí zámku, ve dne i v noci. Projížděl se prý i na jakémsi obrněném koni s bílou telecí hlavou a obrovskými kopyty. Jindy byl viděn v kočáře, taženém bezhlavým spřežením. Zjevení se však stávalo agresivním a napadených lidí přibývalo. Nakonec prý pěstí zabil písaře ze zámku. Poté se přestěhoval přímo do zámku.
Proto vrchnost povolala z Jihlavy kata, který se dvěma pacholky otevřel hrob. K údivu všech přihlížejících nebylo tělo zetleté a působilo dojmem spícího člověka. Kat ho oslovil, ale ten zareagoval až poté, co jej oslovil jménem. Otevřel oči a posadil se. Potom kat postupně do rakve vhazoval 3 karty, které jakási síla vyhodila zpět. Poté se jej kněz ptal na příčiny jeho počínání, ale Ulrich se všemu jen vysmíval. Když nad ním kat četl ze staré knihy, začal dokonce z rakve vstávat. Jeden z pacholků jej srazil zpět do rakve a kat mu rýčem uťal hlavu. Z rány se vyřinula čerstvá krev. Do krku a úst mu kat nasypal talíř máku a tělo zasypal nehašeným vápnem. Rakev byla důkladně uzamčena a hrob uzavřen. Ulrichův duch se poté už nikdy více neukázal.
Podle A. Hrušky k vzniku upíra napomohlo zvláštní geometrické uspořádání Dolního hřbitova, které je dílem J.B. Santiniho a má schopnost soustřeďovat vitální energii. (1)
Přímá svědectví však neexistují. Existuje vyprávění starých lidí z přelomu 19. a 20. století, kteří o Ulrychovi slyšeli od svých rodičů. (2)

Mikulečská záhada

13. června 2010 v 15:51 | Ann
V roce 1932 učinili sudetští dělníci při přestavbě místní márnice zvláštní nález. Objevili zde podivně pohřbené nebožtíky, kteří jakoby měli svázané ruce a kruhovou díru uprostřed čela. Samozřejmě, že si nic nenechali pro sebe a hned o tom podali zprávu správci místní fary. Prošetřením celého případu byl pověřen archeolog prof. Červinka z tehdejšího Pražského výzkumného ústavu.

Ten si prvním prozkoumáním na pomoc povolal významného a uznávaného kolegu z Vídně prof. Hällera [helera]. Společně pak prozkoumávali jak nebožtíky, tak jejich hroby. Po měsíčním šetření nedospěli k uspokojivým a průkazným výsledkům. Závěrem jejich bádání byly jen teze nezakládající se na jednoznačných důkazech. Oba vypracovali dvě odlišná hlášení, která se shodovala pouze v základních věcech.

Upíří případy z ČR

13. června 2010 v 15:50 | Ann
Roku 1337 zemřel míli cesty od Kadaně ve vesnici Blově pastýř jménem Myslata. Každou noc vstával z hrobu a chodil po okolních vsích, lidi děsil a dávil až do smrti. Kohokoliv v noci jménem zavolal, v osmi dnech zemřel. Když ho pak vykopali, chtějíce jej spálit,byl nadut krví jako měch a strašlivě řval. Naložen byv na vůz, stahoval a skrčoval nohy jako živý. Když byl položen na oheň, jeden z přístojících popadl kůl a vrazil jej do něho. Tu Myslata pronesl hrobovým hlasem: "Velice jste mi tím uškodili," a vzápětí z něj vyhrkla krev,jako z nějaké nádoby. Od té doby všechno zlé přestalo.
************************************************
Roku 1345 zemřela v Levíně žena hrnčíře Ducháče, jménem Brodka.Hned po pohřbu vstávala z hrobu, mnohé lidi dávila a po každém skákala. Když byla probita třemi olšovými kůly, krev zní tak velmi tekla jako z hovada nějakého. Předtím spolkla svůj šlojíř až do polovice, a když se z úst vytáhl,byl všecek krvavý. Byvši probita, vždy ještě z hrobu vstávala a lidi hubila. Měla tedy být spálena, ale hranici nemohli nikterak zanítit, až jim staré ženy poradily, aby užili k zážehu šindele se střechy kostelní. Jakmile shořela,přestala lidi trápit.
Podobně se psalo o jedné ženě z Valašského Meziříčí,která v hrobě mlaskala jako svině. Když ji vykopali, byla červená, kypící masem a krví, koulela očima a na hrobníka se ušklíbala. Přizvali na ni zaklínače,ale zlámala mu vaz,neboť neznal správně zaklínací formuli. Vezli ji tedy za město, že ji spálí,ale ještě na káře vypila půl vědra piva,určeného k hostině po jejím spálení. Ve vesnici nastal opět klid, až teprve když byla rozčtvrcena a vhozena do ohně.
 
 

Reklama